Tahák: Anthropoid (1942)

Operace Anthropoid je vlastně provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ke kterému došlo v Praze 27. května 1942.

Jeden z předních nacistických představitelů, který v září 1941 přijel do Prahy, aby se stal tzv. zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Byl to také on, kdo tvrdě šel po jakémkoliv českém odboji a také byl jedním z hlavních organizátorů konečného řešení židovské otázky, tedy holocaustu, na jehož konci je více než 6 milionů zavražděných Židů.

Tohle je takový malý chyták. 🙂 Ve filmech můžeme vidět tři (ale i více) muže. Jeden má samopal, druhý bombu a třetí hází "prasátka" zrcátkem coby signál, že už Heydrich jede. Nic takového ale není pravda!

Atentát na Heydricha provedli pouze dva muži - JOSEF GABČÍK a JAN KUBIŠ.

Okamžitě po atentátu byl převezen do nemocnice na Bulovce, která byla nedaleko. Zde se mu dostalo lékařské péče, byl operován. Po několika dnech v pražské nemocnici zemřel.

Druhý den po atentátu přišel první parašutista do úkrytu v kryptě pravoslavného chrámu v pražské Resslově ulici. Úkryt zde našlo celkem 7 parašutistů.

Tento úkryt parašutistům poskytl domácí odboj, kam patřili jak civilisté, tak i duchovní pravoslavného chrámu.

Bez pomoci by parašutisté svůj úkol rozhodně nemohli splnit. Naopak, každý parašutista musel mít každý den obrovskou porci štěstí na lidi, které potkal. Zapojit se do odboje totiž představovalo obrovské nebezpečí nejen pro sebe, nýbrž celou svou rodinu. To už je docela velký risk, že?

Rovněž (nejen) parašutisté nemohli s jistotou nikomu věřit. Kdokoliv mohl být totiž spolupracovník gestapa a mohl vás udat. K tomuto tématu si můžete přečíst články Kolaborantem snadno a rychle a Maminka.

Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942).

Nacisté neměli po atentátnících jedinou stopu. Byli frustrovaní a snažili se zastrašit české obyvatelstvo jakýmkoliv způsobem. Pro svou odplatu si tak vybrali obec Lidice nedaleko Kladna. Zároveň byl jednou ze záminek také milostný dopis, který se dostal do rukou gestapa a kterým se mladý muž snažil vykroutit ze své nevěry tím, že si před dívkou vymyslel, že je parašutista a že "udělal, co udělal".

Všichni muži byli ještě v Lidicích zastřeleni (někteří dodatečně na kobyliské střelnici v Praze). Ženy s dětmi byly odvezeny do Kladna. Gestapo maminkám následně vyrvalo z rukou jejich děti, které odvlekli do rovněž Němci obsazeného Polska, kde (až na několik výjimek určených k poněmčení) byly děti zavražděny plynem. Ženy z Lidic byly převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück.

Pokud by vás zajímal příběh lidických dětí, můžete si přečíst článek Prázdné pohledy.

Psychický tlak neunesl parašutista KAREL ČURDA. Po každodenních popravách a vypálení Lidic se bál o svou rodinu. Byl navíc ukrytý u své matky v Jižních Čechách, a tudíž nebyl s ostatními parašutisty v kryptě. Byl od nich oddělený a také to hrálo roli v tom, že podlehl tomu veškerému tlaku a nakonec se rozhodl veškeré informace, které měl k dispozici, udat gestapu. Více si můžete přečíst v již zmíněném příspěvku Kolaborantem snadno a rychle.

Prozradil jim toho opravdu hodně - jména atentátníků na Heydricha, jména dalších parašutistů a také mnoha civilistů, kteří parašutistům (včetně Karla Čurdy) každý den obětavě pomáhali. Udal podporovatele nejen z Prahy, nýbrž také Plzně, Pardubic a dalších míst. Udal také rodinu Marie Moravcové, jejíž příběh najdete v již zmíněném příspěvku Maminka.

Co ale Karel Čurda NEUDAL, je krypta, kde se parašutisté ukrývali. A proč? Protože o tom úkrytu prostě nevěděl.

Tím, kdo prozradil, kde se parašutisté ukrývají, byl zatčený Vlastimil "Aťa" Moravec. To ale neznamená, že by se jednalo o zrádce nebo někoho, kdo by se snažil si zachránit kůži. Naopak, tento mladý (21 let) odbojář vydržel hodiny bestiálního mučení. Až poté, kdy byl již na pokraji sil a poté, co mu gestapáci ukázali mrtvé tělo jeho maminky, úkryt neochotně prozradil. Více v příspěvku Maminka.

Kryptu tak neprozradil Karel Čurda. Vše se ale rozjelo jeho vinou - Karel Čurda šel na gestapo a prozradil jména všech, které znal. Právě Čurdovou vinou se přišlo i na rodinu Moravcových, která parašutistům pomáhala a právě jeho vinou gestapáci z Vlastimila Moravce vymlátili tuto důležitou informaci.

První parašutista přišel dokonce hned druhý den po atentátu na Heydricha. Jmenoval se Jaroslav Švarc a do krypty dorazil tedy 28. května. Krypta sloužila jako úkryt pro parašutisty celkem 21 dní.

Nacisté obklíčili pravoslavný chrám v Resslově ulici v Praze brzy ráno 18. června 1942.

"Češi se nevzdávají!"

Toho dne byla skupina rozdělená. V kostele, na kůru či empoře, se nacházeli 3 parašutisté (Kubiš, Opálka a Bublík). Právě zde svedli svou poslední bitvu, když okolo čtvrt na pět ráno vstoupili gestapáci s vojáky Waffen SS do kostela. Zatímco Adolf Opálka utrpěl vážné zranění a poté požil jedovou tabletu, jejíž účinek následně pojistil tím, že se zastřelil, zbyli dva (Kubiš a Bublík) byli vážně zranění a zemřeli buď při převozu do nemocnice (Bublík) či na operačním sále (Kubiš).

4 další parašutisté (Gabčík, Valčík, Švarc a Hrubý), kteří se ukrývali v kryptě pod kostelem, bojovali rovněž statečně. Poté, co se Němcům otevřel vstup do krypty, obrátili všichni parašutisté zbraň proti sobě.

Ve filmech Atentát nebo Anthropoid (či dokonce Smrtihlav) můžeme vidět parašutisty se samopaly, jak zabíjí jednoho Němce za druhým. Ve skutečnosti žádný samopal v kostele neměli. Měli pouze pistole s doslova několika náboji. Gestapo se také v závěrečné zprávě zmiňuje o výbušninách, kterých (pokud je parašutisté měli) i podle jejich popisu bylo skutečně pomálu.

A proč ve filmu samopaly jsou? Kvůli akčnosti pro filmového fanouška. 🙂

Biskup Gorazd, stejně jako Vladimír Petřek či Václav Alois Čikl byli zatčeni a dlouhou dobu drženi v pankrácké věznici a brutálně mučeni na gestapu v Petschkově paláci. Nakonec byli odsouzeni k trestu smrti a na začátku září 1942 byli všichni zastřeleni na střelnici v pražských Kobylisích.

Čurda pokračoval ve spolupráci s gestapem takřka až do konce války. Dostal finanční odměnu, kterou nacisté slibovali za pomoc s dopadením atentátníků na Heydricha a přijal říšské občanství. Jen tak pro zajímavost, měl také nové jméno - jmenoval se Karl Jerhot. Oženil se také s Rakušankou, se kterou měl syna. Čím dál tím více ale propadal alkoholu. Po válce se přišlo na jeho spolupráci s gestapem a mimořádným lidovým soudem byl v dubnu 1947 odsouzen k trestu smrti oběšením.

Došlo k hromadné popravě podporovatelů parašutistů ve spojitosti s atentátem na Heydricha, stejně jako byli popraveni mnozí příbuzní těchto výsadkářů. K popravě došlo v koncentračním táboře Mauthausen (nachází se v Rakousku). Oběti si měli myslet, že jdou jeden po druhém na lékařskou prohlídku a měli vejít do malé místnosti, kde se nacházel také výškoměr, na který se měl každý postavit. Když stála oběť na výškoměru, byla střelena do týla skrytým německým vojákem.

Během 24. října 1942 bylo takto zavražděno 262 lidí - NEJMLADŠÍ OBĚTÍ byla Jindřiška Nováková, které bylo pouhých 14 let.

Reinhard Heydrich byl jedním ze symbolů nacistické brutality vůči Čechům. Zároveň se jednalo o jednoho z hlavních architektů holocaustu, tedy vyvražďování Židů (nakonec jich bylo zavražděno více než 6 milionů!). Gabčíkovi a Kubišovi se tak podařilo odstranit nesmírně významnou a vlastně také schopnou osobu v řadách nacistů.

Navíc právě v reakci na brutalitu, kterou nacisté po atentátu rozpoutali, zrušila Velká Británie a Francie platnost Mnichovské dohody. Po válce tak mohlo být Československo obnoveno v předmnichovských hranicích.