Žijeme v totalitě?
Totalita. Jako Češi s ní máme zkušenost hned dvojnásobnou. V minulosti jsme čelili jak totalitě nacistické, tak později také komunistické. Přesto se i dnes objevují tací, kteří tvrdí, že žijeme v totalitě. Je to skutečně tak? Jaké jsou společné rysy toho, v čem žijeme dnes a co praktikovali nacisté či komunisté, když si upevňovali svou moc? A je tak možné, že budeme brzy zavřeni do pracovních táborů a nebo rovnou zastřeleni?
Klid, nic takového v tuto chvíli nehrozí. 🙂Poslední roky pro Českou republiku ale každopádně nejsou jednoduché. Není to tak dávno, kdy jsme šili roušky a čelili pandemii onemocnění COVID - 19 a neustále četli v diskusích na Facebooku či dalších sociálních sítích různé názory na očkování, které, ať už jsme jej podstoupili či nikoliv, drasticky rozdělilo společnost. K uklidnění situace rozhodně nepřispěl ani ruský útok na sousední Ukrajinu. Mnoho lidí uteklo před dobyvačnou válkou ruského prezidenta Vladimira Putina a stali se z nich uprchlíci. Dostali se tak i (nejen) do České republiky, kde se setkali s obrovskou laskavostí a tedy také pomocí, tak i mezi ty, kteří ukrajinské uprchlíky (včetně žen a dětí) zcela upřímně nenávidí.
V posledních letech tak také sílí názory, že znovu žijeme v totalitě, že nám česká vláda všechno zakazuje a nebude nás váhat také trestat. Zkrátka a dobře jsme pod palbou absurdních dezinformací, kterých ale využívají také politici. Panoval strach například z toho, že prezidentský kandidát Petr Pavel jakožto bývalý voják bude chtít Česko okamžitě zatáhnout do války na Ukrajině, trestně stíhaný poslanec se ohání tím, že mu proti němu vznesená obžaloba připomíná politické procesy a podobné názory sem tam vyplavou také od jiných veřejných osob.
Žijeme opravdu v totalitě?
SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Na tento článek jste s největší pravděpodobností narazili díky jednomu konkrétnímu médiu - sociálním sítím. Sociální sítě máme rádi, protože můžeme sledovat to, co nás zajímá, seznamovat se s různými lidmi (na které bychom jinak možná vůbec nenarazili) a nebo zde můžeme psát a sdílet naše názory. No a to je právě ono!
Dost možná si vybavíte různá vlákna komentářů, u kterých nakonec litujete, že jste se na ně vůbec podívali a trávili zde (v lepším případě) několik vteřin svého vzácného času. Nadávky na současnou vládu a její politická rozhodnutí ohledně rozpočtu, různých kauz či změn zákonů, stejně jako na ukrajinské uprchlíky a nebo také na válku na Ukrajině, kde jsou tací, kteří přejí úspěch Rusku. Dokonce se někteří netají ani tím, že by mělo Rusko "osvobodit" (jak říkají svým válečným tažením) také Českou republiku.
Představme si situaci, že nesouhlasíte s tím, co právě dělá česká vláda. Napíšete tak komentář k nějakému příspěvku, kde vyjádříte nesouhlas s kroky premiéra či jeho ministrů. Co se vám asi stane? Zabuší vám na dveře tajná policie, která vás odvede a už nikdy neuvidíte svou rodinu nebo přátele? NE.
Prosím, nepleťme si toto s takzvanými "trestnými činy z nenávisti", za které vám opravdu zatčení podle českých zákonů hrozí. Spadá sem například totiž i vydírání a vyhrožování (i na sociálních sítích), podněcování k nenávisti, hanobení národa / rasy či skupiny obyvatel či trestné činy proti lidskosti, kam spadá například i schvalování holocaustu či jiných genocid.
Zdroj: https://policie.gov.cz/clanek/trestne-ciny-z-nenavisti.aspx
To, co se nám nejspíše stane, bude nějaká reakce od dalších uživatelů…ať už nám někdo vyjádří podporu tím, že má podobný názor a nebo nastane ta nepříjemnější varianta, že má někdo jiný názor a buď nám ho vyjádří slušně a nebo vulgárně.
Jak nacisté, tak později také komunisté, něco takového ale potírali mnohem drsněji, než nesouhlasným komentářem na sociálních sítích.
PROTESTY
Ať už to byla vláda předchozí (Andreje Babiše) nebo současná (Petra Fialy), mají některé věci společné a mezi nimi jsou protivládní protesty. Právě možnost vyjádřit svůj názor protestem je přímo neoddělitelnou součástí demokracie. Nesouhlasíte s kroky vlády? Můžete jít protestovat, vyjádřit svůj názor, stejně jako další lidé, kteří to vidí úplně stejně jako vy. Ne, nikdo vás nebude za normální, klidný protest bez násilí a výtržností zatýkat. Stejně tak nikdo nebude zakazovat vašim dětem studium, protože jste se zúčastnili demonstrace. Je ale přesto zajímavé, že jsou tací, kteří se těchto scénářů skutečně obávají.
To, co by se stalo, kdybychom skutečně žili v totalitním státě, nám dodnes ilustrují události z 28. ŘÍJNA 1939, kdy si Češi chtěli poprvé pod nacistickou okupací připomenout vznik samostatného Československa v roce 1918. To však nacisté zakázali a všelijak se snažili zabránit tomu, aby k těmto připomínkám (a potenciálním nepokojům) došlo. Zrušili tak státní svátek a nařídili, aby lidé šli klasicky do práce. Namísto toho začaly protesty a německá okupační síla tvrdě zasáhla. Bylo to právě 28. října 1939, kdy na následky střelby do davu protestujících zemřel dělník Václav Sedláček a smrtelně byl postřelen také student medicíny JAN OPLETAL. Ten krátce poté umírá a jeho pohřeb se promění v další protest proti nacistickým okupantům.
Když nadejde 17. LISTOPAD 1939, je devět studentských představitelů zastřeleno a mnoho dalších je deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde někteří také zemřou. A právě tohle je příklad toho, jak to vypadá, když žijete ve skutečné totalitě, která má za cíl veškeré své odpůrce definitivně zničit, ať už tím, že je zavraždí a nebo "uklidí" někam do koncentračního tábora. A přiznejme si, že nic takového se v naší společnosti opravdu neděje.
LIKVIDACE ODPŮRCŮ
Když se řešilo očkování, byla dokonce relativně malá skupina lidí, kteří si na oblečení připínali žlutou hvězdu. Ta se stala před několika desetiletími symbolem holocaustu, protože právě takto nacisté označovali všechny Židy, které vlastně postupně vyvražďovali. A na rozdíl od Židů se tato malá skupina sama dobrovolně označovala touto žlutou Davidovou hvězdou na základě svého svobodného rozhodnutí se neočkovat proti onecmonění COVID-19. Mimochodem, přirovnávat se k Židům, kteří byli hromadně vyvražďováni za druhé světové války čistě jenom z důvodu jejich původu či víry, chce opravdu silný žaludek…
Jiní zase naopak mají dojem, že ve chvíli, kdy se staví proti české vládě, jsou součástí jakéhosi smyšleného "odboje". Přitom to byli právě odbojáři, kteří v boji proti nacismu či komunismu riskovali vlastně všechno, co měli, včetně života svého i svých nejbližších. Současní lidé, kteří tvrdí, že dnes žijeme v totalitě (a cítí se právě členy zmíněného odboje), paradoxně nic z toho neriskují.
Jak se ale totalitní moc zbavuje svých odpůrců? Například tím, že pro zbavení se svých nepřátel nemá problém zneužívat státní instituce, jako je například policii, soudy či věznice. O tom, jak nacisté a později také komunisté zneužili tyto instituce ve svůj prospěch, si povíme v jednom z dalších příspěvků.
Vraťme se však na chvilku do 50. let 20. století, kdy již byli v Československu pevně u moci komunisté. Ti se snažili zbavit svých odpůrců již krátce po převratu, ke kterému došlo v únoru 1948 (tzv. "vítězný únor"). Vyvolali tak atmosféru strachu, jehož prostřednictvím se snažili upevnit postavení komunistické strany a zároveň tím, podobně jako nacisté během okupace, zastrašit kohokoliv, kdo by snad jen pomýšlel na to, že chce proti režimu bojovat. Těmi nemám na mysli pouze obyčejné lidi, nýbrž také ty, kteří byli zapojeni do politiky - jako například MILADA HORÁKOVÁ. Té se komunisté rozhodli zbavit tak, že se jí (stejně jako další) snažili donutit k naprosto absurdním přiznáním a nakonec ji 27. června 1950 oběsili. Dodnes si připomínáme její statečnost, se kterou bojovala proti oběma totalitám, a to právě i v době jejího věznění a nakonec i v jejích posledních vteřinách před popravou.
ZJIŠŤUJTE, PÁTREJTE, OVĚŘUJTE
Když jsem byl několikrát přímo ve svém zaměstnání konfrontován některými lidmi o tom, že je česká vláda fašistická a že ničemu nerozumím a musím si hodně věcí nastudovat, utvrdil jsem se v tom, jaké vlastně máme obrovské štěstí. Žijeme totiž v době, kdy můžeme čerpat informace z různých zdrojů, včetně odborné literatury, kterou sepisují renomovaní lidé, kteří zasvěcují svůj život právě studiu skutečných totalitních režimů. Stejně tak se můžeme zvednout a vyrazit do archivů, kde můžeme nahlédnout přímo do archiválií, které nám ukazují tehdejší postup české justice a mnoho dalších informací o minulých režimech. I zde je ale potřeba pracovat s kritickým myšlením, a brát v potaz i takové věci, jako v jaké době a kým byla daná věc sepsána. Když to zjednoduším, žádný příslušník totalitní moci nikdy nenapíše do dokumentu "donutili jsme ho, aby přiznal, i to, co nebyla pravda." 🙂
Možnost studia toho, co obnáší totalitní režimy, máme úplně všichni. Nemusíme kvůli tomu nutně studovat na vysoké škole a bohatě stačí, když si dáme tu práci s tím, abychom si našli kvalitní literaturu. Je důležité si věci ověřovat, což dělám i já v momentě, kdy píšu články na tento web. Ano, je moc fajn, že něco zní hustě, jenže když bych si neověřoval fakta, tak bych vám i třeba nevědomky lhal.
ŽIJEME TEDY V TOTALITĚ?
Politika je neskutečně zamotaná a je to těžké, občas fakt nesrozumitelné, téma. Je ale důležité se o ní alespoň obecně zajímat, protože právě politika je tím, v čem máme tu možnost výběru prostřednictvím svobodných voleb. V těch můžeme volit i ty strany, které jsou vůči vládě v opozici - to za nacistů ani za komunistů také nehrozilo - a právě naší volbou můžeme ovlivnit to, v čem budeme žít. No a pokud se plánujete věnovat historii, není vlastně možné tehdejší (avšak i současnou) politiku úplně ignorovat.
Pokud bychom si však měli odpovědět na otázku, jestli žijeme v totalitě, představme si člověka, kterého známe buď ze svého okolí či sociálních sítí. Chodí takový člověk na protesty? Píše kritické či vyloženě agresivní a útočné komentáře proti vládě na sociálních sítích, a říká si tak vlastně, co chce? Může tento člověk chodit k volbám a volit nejen stranu, která tvoří aktuální vládu, nýbrž i její opozici? Pokud si alespoň na jednu z těchto otázek odpovíte "ano" a není za to vyhozen z práce, jeho děti mohou studovat (podle svých studijních výsledků), není vězněn a nebo dokonce odsouzen k trestu smrti, pak v totalitním státě opravdu nežijeme. 😉
Ve finále je to ale pouze na nás, a tudíž na společnosti, ve které žijeme. Dnes bohužel není pro mnoho lidí cool, aby si zjišťovali fakta, ověřovali si informace, které najdou na různých webech, sociálních sítích, v řetězových e-mailech a nebo je slyší od nejrůznějších politiků. Ti si mnohdy extrémně přepisují a ohýbají dějiny podle toho, aby se to hodilo do jejich volebních kampaní, včetně právě samotného tématu totality či již zmíněných politických procesů.
Vše začíná u obyčejných lidí, stejných jako jsme my. A právě my máme tu možnost ovlivnit, kdo u nás bude vládnout a také, jaká forma vlády to bude. Budeme mít nadále demokracii, a nebo se znovu potkáme tváří v tvář s brutální totalitou? Je to jen na nás. Ale nemělo by být v pořádku to, co můžeme také číst v komentářích na sociálních sítích - že by se měli historici střílet, že bychom se měli postavit proti uprchlíkům, případně (a zde také vycházím z reálného komentáře) pozavírat všechny, s kým daný pisatel nesouhlasí, do koncentračních táborů. V takovou chvíli totiž končí veškerá sranda a něco takového by se ve skutečnou totalitu mohlo snadno proměnit, pokud by se takoví lidé jednou dostali k moci.
Projevujme si více respektu a ověřujme si informace. Je to totiž skutečně důležité. Dávejme si pozor na lži nebo polopravdy, které jsou u dezinformátorů velmi oblíbené. Ano, dá to sice práci, ale je to velmi důležité. Historik Timothy Snyder ve své knize Tyranie - 20 lekcí z 20. století napsal:
"Kdo se vzdá faktů, vzdává se svobody. Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci, protože se při tom nemá o co opřít."
DÍKY!
Na samotný závěr bych vám chtěl moc poděkovat, že jste dočetli až sem. 🙂 Vím, že je toto téma hodně složité a právě proto jste skvělí, že jste ho zvládli. Jak říkám, ověřujme si informace, zjišťujme si fakta a BUĎME DOBRÝMI LIDMI! Tím totiž můžeme prospět nejen společnosti, nýbrž také sami sobě.
A nezapomeňte, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého…
ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:
- Jozef Leikert, Uloupené mládí - Utrpení studentů z akce 17. listopad 1939 v koncentračním táboře Sachsenhausen, Academia 2019.
- Timothy Snyder, Tyranie - 20 lekcí z 20. století, Paseka / Prostor 2017.
- Petr Mallota a kol., Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu (I.), Academia / Ústav pro studium totalitních režimů 2024.
Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)