Téměř neznámý příběh odvahy
Bylo 28. října 2024, kdy prezident republiky Petr Pavel vyznamenal ve Vladislavském sále na Pražském hradě in memoriam nadporučíka Oldřicha Pechala. Byla tak vyznamenána odvaha, o níž mnoho lidí nikdy neslyšelo a která paradoxně tak trochu zapadla v porovnání s Josefem Gabčíkem, Janem Kubišem či dalšími československými výsadkáři vyslanými z Velké Británie. Já sám tento příběh poznal teprve v roce 2022 a rád bych vám jej touto cestou odvyprávěl.
Parašutista OLDŘICH PECHAL se narodil 12. května 1913 v Osvětimanech na Moravě. Stejně jako jeho vrstevníci se tak nenarodil do klidné doby. V první polovině 20. století totiž proběhly obě světové války (1914 - 1918 a poté 1939 - 1945) a právě v té druhé měl Oldřich Pechal sehrát svou velkou roli. Když totiž nacisté obsadili 15. března 1939 zbytek toho, co zůstalo z československé republiky založené roku 1918, opustil mladý Oldřich protektorát Čechy a Morava a vydal se do Polska. Zde však jeho cesta nekončila. Dostal se také do Francie, stejně jako řada dalších československých vojáků, kteří se rozhodli bojovat proti nacistům, byť ne v československé armádě, nýbrž v té zahraniční.
Jenže nacisté, proti kterým odešel bojovat i Oldřich Pechal, zaútočí 1. září 1939 na Polsko, které si později rozdělí se Sovětským svazem. Zcela nekontrolovatelně se tak rozjedou události, na jejichž konci budou desítky milionů mrtvých. Polsko navíc ani zdaleka není poslední zemí, na kterou má Adolf Hitler zálusk - v roce 1940 tak Německo zaútočí i na Francii.
ZINC
Oldřich Pechal, stejně jako další českoslovenští vojáci, je po napadení Francie evakuován do Velké Británie. A právě zde se rozhodne zapojit do náročného výcviku pro speciální úkoly. Stane se z něj nakonec parašutista, který má být vysazen tam, kde od narození žil a kde to dobře zná - přímo v bývalém Československu. No a stejně jako mnoha dalším, i jemu bude v okupované vlasti svěřen velmi obtížný a nebezpečný úkol.
Pokud byste totiž byli parašutisty, kteří se mají vrátit zpět "domů", museli byste počítat s tím, že byste byli vysazeni na (doslova) nepřátelské území. Kdokoliv by vás mohl udat gestapu, včetně těch, které sami osobně znáte. Kontaktovat rodinu, která vám pochopitelně chybí, by navíc bylo velmi nebezpečné, jelikož byste ji tím mohli dostat do vážného nebezpečí.
Domov by byl zkrátka úplně jiným místem než tím, který jste opustili.
***
Čas na návrat do protektorátu Čechy a Morava přijde pro Oldřicha Pechala v momentě, kdy se stane velitelem skupiny s názvem ZINC. Tu společně s ním tvoří také velmi mladý parašutista VILIAM GERIK, s nímž si osud ještě pořádně pohraje a také ARNOŠT MIKŠ.
Úkolem parašutistů v čele s Oldřichem Pechalem bylo pomoci odbojářské síti dobrovolníků na Moravě, kteří každým dnem riskovali svůj život v boji proti nacistům. Výsadkáři prvotně potřebovali splynout s protektorátními občany, tudíž s sebou dostali také civilní oblečení a falešné doklady. V těch, které měly patřil Oldřichu Pechalovi, bylo vcelku nešťastně jeho jméno jen velmi drobně pozměněno.
NIC NEJDE PODLE PLÁNU!
Doslova výsadek smůly proběhne 28. března 1942, krátce po jedné hodině ranní. Ačkoliv měli být parašutisté Pechal, Gerik a Mikš vysazeni nedaleko Vřesovic na Moravě, skončili až u slovenských Gbel. Je to tak první z mnoha komplikací, které výsadkáře ještě potkají. Když se všichni tři parašutisté po seskoku setkali a zahrabali padáky a materiál, který nepotřebovali, museli se domluvit na dalším postupu. Nezapomínejme na to, že Slovensko vyhlásilo v březnu 1939 samostatnost, a přejít tak ze Slovenska na Moravu znamenalo značné nebezpečí, jelikož výsadkáři museli překročit hranice. Předtím se ale rozdělili a ačkoliv jsou jistě zajímavé také příběhy Gerika a Mikše, budeme se v tomto příspěvku věnovat čistě Oldřichu Pechalovi.
Viliamu Gerikovi s Arnoštem Mikšem se podaří přejít hranice a dostávají se na Moravu. Smůla však nepřestává pronásledovat Oldřicha Pechala. Při pokusu o překročení hranice jej totiž překvapí dva němečtí celníci, kteří si od parašutisty vyžádají doklady. Pechal jim tak předá ty falešné, které získal pro plnění úkolu v protektorátu, jenže si všimne, že zmizí v kapse jednoho z celníků. Když jej navíc osloví, aby je následoval, musí něco udělat.
Došlo tak nakonec k přestřelce, kdy Oldřich Pechal zasáhl oba celníky a v nastalém zmatku se musel dát na útěk. To ale znamenalo, že na místě zanechal aktovku s penězi, společně s falešnými doklady. Ty se nakonec dostanou až do rukou gestapa, které tou dobou po výsadkáři, který je od úplného začátku plnění své mise na útěku, usilovně pátrá.
Domov je tak najednou úplně jiným místem, než když jej Oldřich Pechal opouštěl.
Zatímco gestapo pátrá po parašutistovi, který se zbavil německých celníků při přechodu hranic, Oldřich Pechal se přes Uherské Hradiště dostává až ke své rodině. Ačkoliv bychom mohli říct, že se jednalo o bezstarostné chvíle s nejblížšími, Pechal si velmi dobře uvědomoval problém, který představovaly ztracené doklady (společně s fotografií), kde bylo jen velmi drobně upraveno jeho jméno. Věděl, že svou přítomností je pro svou vlastní rodinu nebezpečím. Pro tu si nakonec přijde i samotné gestapo, které je Pechalovi na stopě.
***
Oldřich Pechal, který se po svém návratu zpět do okupované vlasti musel ukrývat v lesích, nakonec najde pomoc u svého švagra CYRILA ŽIŽLAVSKÉHO. Je to štěstí, jelikož krom toho, že jsou oba muži příbuzní, je Cyril Žižlavský také zapojen do odboje. Stejně jako on, Pechalovi obětavě pomáhají také další odvážní lidé.
Jak jsme si ale již několikrát na tomto webu ukázali, společnost v protektorátu netvořili jen lidé, kteří se zapojili do odboje a nebo chtěli prostě jen "normálně žít". Součástí byli také spolupracovníci gestapa, tzv. konfidenti. Oni a právě německá tajná policie jsou Pechalovými nepřáteli, před kterými se snaží ukrývat a nepomáhá mu v tom nikdo jiný, než švagr Cyril. Právě na něj se nakonec příslušníci gestapa zaměří, jelikož si moc dobře uvědomují, že od něj vede jen velmi krátká cesta k dopadení hledaného parašutisty. Když se gestapákům Cyrila Žižlavského nepodaří po předem připravené léčce dopadnout, zatknou mu manželku.
Oba muži, jak Oldřich Pechal, tak i Cyril Žižlavský, jsou tak na útěku. Zároveň jsou však na Pechala nasazeni dva konfidenti. Ti se k parašutistovi snaží dostat co nejblíže a vydávají se za členy protinacistického odboje. Slibují mu mnohé, včetně úkrytu. Mezitím se snaží zjistit, jaké úkoly Oldřich Pechal v protektorátu vlastně má. Setkání s falešnými odbojáři se opakují a vše mezitím spěje k nevyhnutelnému.
Je 2. června 1942, kdy se gestapo rozhodne završit svůj plán. Toho dne má totiž dojít k další osobní schůzce Oldřicha Pechala s odbojáři / konfidenty. Místem setkání je chata nedaleko Brna. Zde se Pechal setkává nejen s falešnými spolupracovníky, nýbrž také s gestapáky v utajení. Ti všichni čekají na okamžik, kdy Pechal vyndá ruce z kapes pro případ, že by v sebeobraně použil zbraň. Když se tak stane, udeří gestapáci Pechala obuškem do hlavy a snaží se jej zatknout. Pechal se však ani v těchto chvílích nevzdává. Dokonce i v momentě, kdy jsou mu nasazena pouta, se parašutistovi podaří je zpřetrhat. Když nakonec jeden z nasazených konfidentů šokován tím, co vidí, zavolá zbylé gestapáky ukrývající se nedaleko chaty, postaví se Oldřich Pechal na odpor také jim. Gestapáci jej však nakonec přemohou, spoutají a Pechalův osud je zpečetěn.
VÝSLECHY
Parašutista Oldřich Pechal je nakonec odvezen do Brna, konkrétně do KOUNICOVÝCH KOLEJÍ, které jsou za války spojeny se zdejším gestapem. Je zbitý, dopraven na nosítkách. Gestapáci si na něj již dávají velký pozor a je pro ně nesmírně důležité, aby zůstal naživu. To proto, aby mohl být vystaven brutálním výslechům, které však Oldřich Pechal obdivuhodně zvládá přečkat, aniž by cokoliv prozradil. Gestapáci jsou frustrovaní a snaží se jej zlomit. Pechal ale vydrží odolávat nekonečných 12 dní. Až poté poprvé vypovídá. Odmítá ale prozradit víc, než je nezbytně nutné či jmenovat ostatní parašutisty, které zná. Ani pověstná brutalita gestapáckých výslechů Oldřicha Pechala nedokáže zlomit. Naopak, parašutista neustále zvažuje možnosti svého útěku, o což se dokonce neúspěšně pokusí otevřeným oknem při převádění k dalšímu z mnoha výslechů.
Neuvěřitelné je, že i když Oldřich Pechal čelil tak těžkým momentům, jako když se například dozvěděl, že jeho rodina, která byla též držena v Kounicových kolejích, byla popravena, nic neprozradil. Ani v tento moment ho gestapáci nedokázali zlomit. Naopak, obávali se jeho fyzické síly a Oldřich Pechal německé tajné policii nesdělil nic užitečného.
***
Příběh Oldřicha Pechala končí v září 1942, kdy je velitel parašutistické skupiny ZINC převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Zde je popraven oběšením.
VYZNAMENÁNÍ
Oldřich Pechal je o 82 let později ve Vladislavském sále na Pražském hradě posmrtně vyznamenán medailí za hrdinství. Ten moment, když Pechalova praneteř onu medaili z rukou prezidenta České republiky Petra Pavla přebírá, je pro některé emotivní, jiní jméno parašutisty slyší poprvé. Právě tímto okamžikem je však prezidentem republiky oceněna nevídaná odvaha, s níž se Oldřich Pechal snažil odolávat krutosti nacistů, a to i v momentě, kdy přišel úplně o všechno...
Tento příspěvek bych rád věnoval Aní, která mě k příběhu Oldřicha Pechala poprvé přivedla.
ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:
Lubor Nedbal, Voják, vlastenec a národní hrdina štábní kapitán pěchoty Oldřich Pechal, obec Vřesovice 2007.
Vojtěch Šustek, Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava - svazek 3, Scriptorium 2020.
Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)