Mnichovské události: část II

V předchozí části:

Události, k nimž 21. září 1938 došlo, jako by ukázaly, že je republika v extrémní krizi, z níž už není možné jakkoliv vystoupit. Adolf Hitler si tou dobou pohrává s trpělivostí britských a francouzských představitelů - vítězů první světové války - a hrozí totálním útokem na Československo, kde panují nepokoje a národ se staví proti vlastním státním představitelům. Hitlerovi tak vše vychází podle plánu a dost možná ani sám nečekal tak hladký průběh.

A navíc, 22. září padá i tehdejší československá vláda. Konflikty v pohraničí a útoky Němců proti českým četnickým stanicím, vojákům a také úřadům jsou častější a silnější. Adolf Hitler stále eskaluje vzniklou situaci, a stane se tak nakonec něco, v co už dost možná nedoufal ani prezident Československa Edvard Beneš - Francie a Velká Británie změní své stanovisko a následně doporučí malé demokratické republice ve středu Evropy MOBILIZACI. Začínají tak přípravu na válku s Německem! Je 23. září 1938 a po 22. hodině je oznámena všeobecná mobilizace. Do zbraně je povoláno 1 250 000 mužů, kteří jsou připraveni položit život za svou vlast. Společnost se tváří v tvář hrozbě německého útoku obdivuhodně semkne. Nabízí se tak otázka: kdy Německo na malou republiku zaútočí?

Prezident Edvard Beneš jedná o pomoci se Sověty a nakonec přijde i povzbuzující zpráva z Francie, která prý přijde na pomoc v momentě, kdy by Československo bylo napadeno. Zatímco pro Československo je to velmi dobrá zpráva, Evropa znovu, stejně jako již předtím v roce 1914, balancuje na hraně nového, rozsáhlého konfliktu, který může pohltit celý kontinent. Nebezpečí v tuto chvíli už není žádnou nadsázkou.

Situace může být navíc stále horší. Adolf Hitler se připravuje na válku s Československem, na hranicích s ním shromažďuje své muže, stejně jako vojenskou techniku a neustále stupňuje své výhružky směrem k Britům a Francouzům. Dá se tak říct, že je válka nevyhnutelná. 

Jenže Neville Chamberlain, premiér Velké Británie, válčit kvůli dalekému a malému Československu nechce. Je navíc přesvědčen, že jakmile Hitler získá československé pohraničí, budou jeho veškeré evropské problémy vyřešeny. V tom se však hluboce mýlí. Britský předseda vlády se tak 27. září postaví před mikrofon a do rozhlasu pronese projev, v němž nastíní, že se Velká Británie chce za každou cenu vyhnout válce kvůli Československu. Toto jsou přímo jeho slova:

"Je to tak hrozné, fantastické, neuvěřitelné, že budeme kopat zákopy a nasazovat si plynové masky kvůli sporu v odlehlé zemi a lidem, o nichž nic nevíme."

Neville Chamberlain, britský premiér (27. září 1938)

Chamberlain ujistí, že se bude nadále snažit především o mírové řešení situace a že se občané Velké Británie nemají bát oznámení o preventivních vojenských opatřeních. Podle britského premiéra něco takového nemá s něčím, jako je nevyhnutelnost války, nic společného.

Když už je jasné, že si Velká Británie kvůli Československu rozhodně nebude pálit prsty, vstupuje po boku Německa do hry ještě ITÁLIE pod vedením fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Stejně tak i Francie nakonec přichází s nutnými ústupky na úkor Československa, aby Hitler získal, po čem tolik touží a aby v Evropě přeci jen nevypukla válka. Vše tak postupně směřuje ke schůzce, která proběhne 29. září 1938 a kde se setkají zástupci čtyř evropských mocností, aby rozhodli o nové podobě československé republiky. To vše bez účasti kteréhokoliv Čechoslováka.

O tom, co se s Československem má stát, se již nejedná, domlouvají se už jen konkrétní detaily. Čtyři muži, kteří v Mnichově reprezentují své evropské země a rovněž zájmy, postupně pracují na dokumentu, který nakonec pod vlastnoručními podpisy Adolfa Hitlera, Nevilla Chamberlaina, Édouarda Daladiera a Benita Mussoliniho ničí Československo. To tak přichází o příhraniční oblasti a rovněž i pevnosti, které se zde nachází a kde jsou českoslovenští vojáci stále připraveni bránit svou zemi do posledního dechu.

Je 30. září, když Československo stále ještě nepředstavitelnou dohodu, která skrze komunikační kanály dorazila jen před několika málo hodinami do Prahy, přijímá. Dodnes se mluví o zradě, kterou na nás měla vykonat Velká Británie a Francie. Zde je ale nutné připomenout, že pouze Francie měla vůči Československu spojenecké povinnosti. 

V každém případě ale pro Čechy a Slováky v mladé republice začíná nová etapa, kterou dnes označujeme obdobím "druhé republiky". Bude to velmi krátké období, které potrvá jen několik měsíců. V praxi ale dodnes ukazuje, kam až politika ústupků může vést a jak tragický konec může nakonec mít.

Pro Československo od okamžiku, kdy je podepsána mnichovská dohoda, začíná boj na všech frontách. Němci si pro sebe postupně zabírají území českého pohraničí a občas se pokusí jít ještě dál, než byly nové hranice stanoveny. O svůj kus kořisti se ale hlásí také Maďaři nebo Poláci. Do toho československá společnost řeší i problém, že vojáci, kteří byli odhodláni bránit republiku a kterým to nebylo umožněno, se nedokáží smířit s potupnou kapitulací. Jsou tak i tací, kteří studem spáchají sebevraždu. 

Ačkoliv zaznívá optimistické heslo: "malá ale pořád naše", což je odkaz na státní útvar, který je spíše pozůstatkem demokratického Československa, je situace v zemi jakákoliv, jen ne dobrá. Teror ozbrojených německých povstalců nekončí a republika řeší i příliv uprchlíků ze Sudet, kteří v rámci mnichovské dohody přišli o domov a museli se s tím málem, co jim zbylo, odstěhovat do vnitrozemí. Zde se sice setkají se solidaritou zdejších obyvatel ale někdy také s jejím přesným opakem. Je to jev, který tak není jen výsadou dnešních dní, ale byl tu i v roce 1938 vůči uprchlíkům ze Sudet.

Do celé tragédie vstoupí svým říjnovým projevem i prezident Edvard Beneš. Ten rozhlasem oznámí československému lidu, že opouští svůj prezidentský úřad, a národ, který má před sebou těžké časy, naposled povzbudí. Velmi krátce poté sám s manželkou letecky opustí Československo. Stát, který přišel o své pohraniční oblasti, který čelí uprchlické krizi a stále očekává, co se bude dít v následujících dnech či týdnech, náhle přišel i o svého prezidenta. Je tak na čase vybrat novou hlavu okleštěné republiky. 

Jenže koho? 

ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:

• Piotr M. Majewski, Kdy vypukne válka? 1938. Studie o krizi. Academia 2023.
• Michal Stehlík a Martin Groman, Přepište dějiny (I.). JOTA 2021.
• Jiří Padevět, Kronika druhé republiky. Academia 2022.

Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)