Mnichovské události: část I

1938, Československo

Během září tohoto roku se situace pro tehdejší Československo, konkrétně ještě tzv. "první republiku", začíná nebezpečně vyvíjet. Nepřítelem, kterému československá diplomacie čelí, je toho času nacistické Německo. Vůdce Adolf Hitler, který po připojení Rakouska k Třetí říši zaměří svou pozornost na Československo, hrozí klidně i válkou v případě, že mu nebude umožněno připojit i české území, v němž žije většinové německy hovořící obyvatelstvo. Do hry se tak zapojují tehdejší mocnosti, jejichž hlavním úkolem je odvrátit jakoukoliv hrozbu války, která by mohla nedejbože připomínat tu, která zasáhla takřka celý svět mezi lety 1914 - 1918, tedy první světovou válku.

Pro Československo je situace v září 1938 doslova politickým hororem. Ačkoliv se jedná o stát, který je nezávislý, musí neustále řešit konflikty se svými sousedy - nejen s NĚMECKEM, které, jak jsme si již zmínili, 12. března toho roku k sobě připojí Rakousko, ale také s POLSKEM či MAĎARSKEM. Československo je tak státem uprostřed Evropy, který je obklopen nepřáteli ze všech stran. Právě to nakonec sehraje svou velkou roli v září 1938.

Napětí nesnížila ani krize z 20. května 1938, kdy se mezi důstojníky československé armády začaly objevovat informace, že německá armáda přesouvá své vojáky a techniku k hranicím. Hrozba války se náhle zdála jako velmi reálná. Prezident Beneš se tak s československou vládou na mimořádné schůzi shodl, že je třeba vyhlásit částečnou mobilizaci. Hranice tak byly z české strany připraveny na případný německý útok, který byl očekáván doslova každým okamžikem.

Ten sice nepřijde, nicméně v pohraničí, konkrétně v Chebu, dojde k incidentu, kdy zdejší česká stráž postřelí dva cizince na motorce, na níž se muži v plné rychlosti rozjeli proti strážníkům. Byli opilí a celá tato nešťastná situace skončí smrtí obou těchto mužů, kteří do Chebu přitom přijeli pouze pořídit koně. Právě smrt těchto dvou Němců bude nečekaným dárkem pro Hitlera a rovněž i Němce v československém pohraničí, kterého budou chtít náležitě využít pro svou PROPAGANDU.

Nakonec přesně toho Němci využijí. Dva zastřelení muži, o jejichž opilosti se ale nemluví, se stávají mučedníky, kteří symbolizují teror, jemuž sudetští Němci údajně čelí. Ti chtějí oběma německým obětem nešťastného incidentu vystrojit pohřeb a na něm dokonce položit věnec přímo od Adolfa Hitlera. Pokud by přece jen něco takového československé úřady nepovolily, využili by Němci tento zákaz jako další důkaz šikany ze strany Čechů. A situace je už tak velmi vyhrocená.

Do krize okolo Československa se zapojují další velcí hráči tehdejší Evropy, konkrétně VELKÁ BRITÁNIE a také FRANCIE. Obě země se drží tzv. politiky appeasementu (tj. ústupků), avšak tato nová situace donutí jak britské, tak francouzské politiky jednat. Zatímco Hitler získává důkaz, že Češi krvelačně pronásledují Němce na svém území, dojde k jednání mezi britským velvyslancem v Německu přímo s ministrem zahraničí Ribbentropem. Ten spustí sérii výhružek, že "si Češi hrají s ohněm, když spoléhají na cizí pomoc, protože než by taková pomoc přišla, nezůstal by v jejich zemi kámen na kameni". O Francii prohlásí, že by musela být zcela šílená, pokud by se na pomoc Československu skutečně vydala, protože by čelila "největší porážce v dějinách světa". Před hrozící válkou varuje i Velkou Británii.

***

Hitlerův projev, který na svých radiových přijímačích poslouchali také Němci žijící v československém pohraničí, probudil jejich touhu jít otevřeně bojovat. Následují tak nepokoje, které se velmi rychle mění v nefalšovaný teror. Na řadu přichází útoky na české četnické stanice a civilisty. Demonstranti ničí obchody českých i židovských majitelů a celá situace tak ještě více eskaluje. Na obou stranách jsou také počítáni první mrtví. Útokům čelí městské úřady a Němci ničí vše, co jen trochu připomíná tolik nenáviděnou československou republiku. A do toho, mezitím v pozadí, probíhá další boj. Zatímco sudetoněmecký Konrád Henlein vydá prohlášení, v němž uvede, že německá menšina nemůže žít s Čechy v jednom státě, československá vláda oficiálně zakáže Sudetoněmeckou stranu.

Je těžké si představit, že bychom tak vyostřenou situaci, jaká byla v září 1938 okolo tohdejšího Československa, museli nějak řešit my. Onoho září do hry ale nakonec vstupuje i premiér Velké Británie, NEVILLE CHAMBERLAIN, který se 13. září vydává letadlem do Německa. Právě zde má totiž jednat přímo s Adolfem Hitlerem. Mezitím se tehdejší československý prezident EDVARD BENEŠ rozhodne vyslat Jaromíra Nečase (ministr sociální péče) do Paříže, a to s úkolem předat nabídku, v níž jde o ochotu prezidenta republiky vzdát se příhraničních oblastí, kde žijí Němci. Celá tato mise má však být přísně tajná. Je totiž jasné, že by Hitler nepřijal žádnou nabídku, se kterou by přišli Češi. Existoval ale ještě jeden důvod, proč byl návrh prezidenta Beneše tolik utajovaný - nabídnutím pohraničních oblastí Německu totiž československá hlava státu rozhodovala protiústavně. Mnozí by tak jednání Edvarda Beneše mohli považovat za velezradu.

Neville Chamberlain je mezitím mužem, který může v celé této krizi ve středu Evropy sehrát obrovskou roli. Stojí před velkou výzvou, jelikož si velmi dobře uvědomuje, že již brzy může vypuknout nový válečný konflikt. Strašák v podobě brutality velké války, jak byla tehdy první globální válka nazývána, je totiž až příliš děsivý. Proč by Velká Británie měla riskovat válku kvůli Československu, v němž nemá žádné své zájmy a se kterým nemá podepsané žádné spojenecké smlouvy? Britové navíc podle Chamberlaina nebyli na další velkou válku připraveni. Právě proto je nyní zde, v Německu, kde se má již brzy sejít s jediným mužem, který může celé to šílenství okolo Československa skutečně zastavit - Adolfem Hitlerem.

Když přijede do Hitlerovy rezidence Berghof, německý kancléř jej osobně přivítá, společně vystoupí po schodech a oba muži si velmi dobře uvědomují, že před sebou mají jednání, které bude velmi náročné a výrazně ovlivní další chod celé Evropy. Je tak otázkou, jakou spolu představitelé Velké Británie a agresivního nacistického Německa vymyslí dohodu. Setkání appeasementu a agresivní expanze tak může začít.

Nakonec tak Neville Chamberlain hledí do očí Adolfu Hitlerovi. Je to nakonec schůzka o třech mužích, jelikož je doplní Hitlerův tlumočník. Setkání je velmi náročné, Hitler neustále zvyšuje nátlak a znovu prohlásí, zcela bez obalu, že je pro něj klíčové začlenit tři miliony Němců v Československu do Třetí Říše - a to klidně i za cenu války. Britský premiér náhle vytuší konkrétní bod, který by mohl být důležitý pro další jednání. Hitlera se tak zeptá, jestli je to jediná věc, kterou požaduje? Jenže říšský kancléř je čím dál tím více agresivní a je tak jasné, že se z britské slabosti snaží vytěžit maximum. Navíc jej rozčilují slova britského předsedy vlády o tom, aby se jak Němci, tak i Čechoslováci uchýlili ke klidnému řešení situace. Ne, to již není možné. Hitler dává Chamberlainovi najevo, že je již rozhodnut jednat silou a na to mu premiér říká, že vůbec nerozumí tomu, proč jej říšský kancléř do Berghofu tedy vlastně zval. Dá ale také najevo, že on osobně s odtržením Sudet od Československa nemá problém. To se stává důležitým bodem pro další jednání a rovněž konec Československa tak, jak jej od roku 1918, kdy vzniklo, celý svět viděl na mapě. K dalším událostem, které by mohly vyřešit Hitlerův problém s Československem, potřebuje Chamberlain znát postoj britských ministrů a rovněž také Francie. Evropské mocnosti, kterými je právě Francie s Velkou Británií, uvažují zkrátka a přirozeně jinak než my z českého pohledu. Po skončení první světové války to byl totiž způsob uvažování vítězných mocností, kdy právě ony určovaly podobu hranic v Evropě. A právě na základě tohoto přístupu došlo i ke vzniku samostatného Československa. V tuto chvíli je však situace úplně jiná a pro Čechoslováky bude skutečně bolestivá. Ti se totiž budou muset přizpůsobit silnějším. Je to sice kruté, ale taková je v roce 1938 realita.

Právě proto Československo obdrží jasné stanovisko jak Velké Británie, tak i Francie - ti požadují, aby se Československo definitivně vzdalo oblastí, kde žije alespoň 50 % občanů německé národnosti. To je pro malý demokratický stát uprostřed Evropy zdrcující a také nepřípustné. Jediný, kdo by tak mohl prezidentu republiky Edvardu Benešovi pomoci, je další velký hráč v podobě SOVĚTSKÉHO SVAZU. Jenže to má jeden háček - vůdce Josif Stalin je ochoten přijít Československu na pomoc pouze v případě, že prezidentu Benešovi přijde na pomoc i Francie. Přesně tak, jak bylo uvedeno ve smlouvách. V kůži československého prezidenta byste tak museli doufat ve změnu postoje Francie a tedy i pomoci ze strany Sovětů. V opačném případě byste museli přijmout fakt, že jste na případnou válku proti Německu zcela sami. Jak dlouho by tak vaše Československo dokázalo vzdorovat nepříteli, který byl natolik silný a naháněl strach i velkým evropským mocnostem?

V případě války zůstane Československo osamoceno. Postoj od Velké Británie je jasný, Francie jej rovněž nezměnila. Pokud se něco rychle nezmění, může to být i úplný konec Československa. V tuto chvíli je však i francouzský spojenec zcela rozhodnut, že pokud v Evropě vypukne válka, je za ní odpovědná právě československá reprezentace - v takovou chvíli tak svému spojenci na pomoc nepřijde. V tu chvíli tak ze stolu padá i varianta pomoci Sovětského svazu. Britské a francouzské ultimátum bylo podáno a obě vlády očekávají československou odpověď - okamžitou. Prezident Beneš se tak schází s vládou, načež z této schůzky má vzejít rozhodnutí, jestli se ultimátu vzepřít, či jej pokorně přijmout. Od československých ministrů zaznívají návrhy na "záchranu národa" i přes ztrátu území a změnu hranic či také "projednání s parlamentem", jak velí ústava a na což podle dalších již není čas. A navíc, "co když Hitler do války nakonec vůbec nepůjde?" Rozhodování je těžké a členové vlády musí vybírat mezi tím, co jim říká rozum a co srdce. V každém případě se bude jednat o prohru a jen záleží, v jaké formě. Čas navíc velmi rychle běží…

***

Československo nakonec francouzské a britské ultimátum PŘIJÍMÁ. O smíření se s kapitulací však nemůže být řeč. Do vnitřních konfliktů je zapojen i prezident Edvard Beneš, který čelí svým generálům, kterými jsou LEV PRCHALA a VOJTĚCH LUŽA. Ti se s přijetím Hitlerových požadavků, které podpořila ultimáta Velké Británie a Francie, odmítají smířit a naléhají na již vyčerpaného prezidenta, aby umožnil vojenskou obranu republiky. Beneš se marně snaží ujistit oba rozčilené velitele, že i když bude československý stát menší, podaří se zachránit jeho samostatnost. S tím se však oba důstojníci odmítají smířit. Uvědomují si, jaká ztráta a nebezpečí do budoucna by byla, kdyby se Německu dostalo pohraničí s pevnostmi, které republiku doposud chrání před potenciálním útokem německého nepřítele.

Věděli jste, že...?

jsou události okolo krize z roku 1938 zachyceny také ve filmech? Mohu doporučit 2. díl seriálu ČT "České století - Den po Mnichovu", který ukazuje dění v politickém zákulisí. Zajímavě je toto téma zpracované také ve filmu "Masaryk" s Karlem Rodenem v hlavní roli.

ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:

• Piotr M. Majewski, Kdy vypukne válka? 1938. Studie o krizi. Academia 2023.
• Michal Stehlík a Martin Groman, Přepište dějiny (I.). JOTA 2021.

Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)