Komu můžete věřit?
Je 16. června 1942. Další den v té divné a šílené době. Další den strachu a nejistoty z toho, co se vlastně stane. I když vás ráno budí sluneční paprsky, tak žijete v temnotě. Vše začalo skoro před třemi týdny - atentátem na Heydricha. A vy víte, že s tím vším máte něco společného. Kdyby na vás nacisté přišli, tak by se dostali k těm nejpovolanějším - k těm, kdo by mohli něco vědět o dvou parašutistech, kteří zaútočili na mercedes se zastupujícím říšským protektorem.

Co myslíte? Stahuje se kolem vašeho krku oprátka? Co když o vás už někdo ví? Poslední týdny si všímáte těch zvláštních a podivně mrazivých pohledů lidí - obyčejných lidí, kteří o vás možná vědí víc, než si myslíte. Všichni na sobě mají ty pomyslné masky a vy nevíte, koho máte před sebou - komu říkáte, jaký jste měli den, s kým si povídáte o těch hrůzách, které každý den posloucháte z rozhlasu a vidíte v ulicích. Možná nic nevědí. A možná toho o vás vědí víc než dost.


Je 16. června - vydrželi jste už tak dlouho! Vy si ale pokaždé sednete k jídelnímu stolu a stejně jako každý jiný den jen hledíte před sebe. Vlastně ani nevíte proč. Celou tu dobu ale přemýšlíte nad tím, jestli už někomu není podezřelé vaše chování za poslední týdny. Jak to všechno přežijete? Němečtí nacisté už přeci vyvraždili muže v Lidicích - v obci, kterou vypálili a kde všechny domy spolu s kostelem srovnali se zemí. A co ženy s dětmi? Kam vlastně zmizely?
Němci v Lidicích ukázali, že se neštítí absolutně ničeho. Už tři týdny žijete ve strachu, že pokud na vás přijdou, nezastřelí jenom vás, ale i celou vaši rodinu. Vezmete si to na svědomí? Co byste dělali, kdyby před popravčí četou měla skončit právě vaše rodina? A stejně uvažují také všichni ostatní…
Poslední dny ale máte naději. Pokud se teď seberete a odejdete na gestapo, kde se přiznáte, že o tom všem něco víte, můžete sebe i svou rodinu zachránit. Chce to jen mluvit. Prozradit, co víte. Prozradit ty, o nichž také něco víte.
Jen mluvit…

Vy ale víte, že byste nic takového neudělali! Nedostali byste do neštěstí ostatní jen proto, abyste se sami zachránili. Nezbývá vám tak, než čekat. Čekat, co se stane. Jste v domácnosti dva a když budete držet při sobě, tak to možná zvládnete. Je to ale velká zkouška, co říkáte? Tohle jste asi nečekali, když ještě nedávno Heydrich vládl svou pevnou rukou.

NĚKDO JE ZA DVEŘMI! Když k nim dojdete a otevřete, spatříte mladíka, kterého jste tu už viděli. Víte, kdo to je… ale dnes se chová zvláštně. Vypadá nervózně. Neustále se ohlíží kolem sebe, jako kdyby ho někdo pronásledoval. Vstupuje do vašeho bytu a vy z něj zkrátka nemáte dobrý pocit. Takhle se nikdy předtím nechoval. Když se vás zeptá, kde jsou ostatní kluci, zbystříte. Neptá se jako někdo, komu jste nabídli pomoc a pro koho jste riskovali své životy. Ptá se jako někdo, kdo má tu moc vás o ně připravit. Přijde k vašemu oknu a nervózně se dívá do Melantrichovy ulice. Třesoucí se rukou nahmatá v kapse sirky a zapálí si cigaretu Tohle už ale přestává všechno! Strhnete ho od okna a vynadáte mu, že na sebe jenom přitahuje pozornost a ať se takto nevystavuje.
Když odchází z vašeho bytu, zastaví se. Všimnete si jeho posledního pohledu, který podtrhne to, čeho jste svědkem - mladík, který vás dnes navštívil, je v nějakém maléru. Tou dobou ale nevíte, že do toho maléru právě stáhnul i vás.



O několik hodin později se posadíte na židli. V žaludku cítíte ten nepříjemný pocit, který značí, že máte strach. Ten kluk, který se u vás dnes zastavil, vás jednoduše děsí. Tiše doufáte, že z toho nebude nic horšího a že to všechno dokážete přečkat. Nevíte, že parašutista, který hledal ostatní kluky, od vás zamířil přímo do Pečkárny - služebny gestapa, kde prozradil vše, co věděl…
…včetně vás.

Karel Čurda
se 16. června 1942 dostavil do bytu manželů Svatošových v pražské Melantrichově ulici. Byl viditelně nervózní, což jen zvýšilo obezřetnost manželů, kteří se snažili zůstat v utajení. Čurda nakonec od Svatošových skutečně odejde a jeho kroky povedou na služebnu pražského gestapa. Zde se rozhodne zradit a udat vše, co ví, stejně jako prozradit jména všech, kteří i jemu po celou dobu pomáhali…
… včetně rodiny Svatošových.
Josef Svatoš
Muž, který se spolu se svou manželkou Marií zapojil do protinacistického odboje za německé okupace a společně pomáhali také parašutistům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi z výsadku Anthropoid. Cílem tohoto výsadku bylo provedení atentátu na Reinharda Heydricha. Bez pomoci odvážných odbojářů, včetně manželů Svatošových, by Gabčík s Kubišem (stejně jako další parašutisté) svůj úkol nemohli splnit.
Po zradě Karla Čurdy budou Josef i Marie zatčeni gestapem, které je bude brutálně mučit a nakonec budou 24. října 1942 zavražděni v koncentračním táboře Mauthausen.
***
Tento příspěvek je věnován odvaze Josefa a Marie Svatošových, stejně jako dalších odbojářů, kteří se postavili zlu.
Za pomoc při tvorbě této epizody Stínů století bych rád poděkoval Národnímu muzeu v přírodě za umožnění focení v interiérech objektu Muzea v přírodě Vysočina (skanzen Veselý Kopec), dále pak Miroslavu Maškovi za úžasné ztvárnění Josefa Svatoše, Dáše Obšilové a Báře Dolanové, stejně jako všem ostatním, bez nichž by tento díl nemohl nikdy vzniknout.
ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:
Vlastislav Janík, Jaroslav Čvančara, Václav Ledvinka, Vojtěch Šustek, Pamětní kniha - 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu, Oblastní muzeum Praha-východ 2022.
Vojtěch Šustek, Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava (svazek 1.), Scriptorium 2013.
Vojtěch Šustek, Atentát na Reinharda Heydricha a následný teror proti Čechům, Scriptorium 2025.
Jiří Padevět, Pavel Šmejkal, Anthropoid - Průvodce (2. vydání), Academia 2017.
Jiří Padevět, Průvodce protektorátní Prahou, Academia 2013.
Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)
