Kolaborantem snadno a rychle

Když do Čech a na Moravu přišli nacisté, tak se česká společnost rozdělila do několika skupin. My si na tomto blogu budeme hodně povídat o odbojářích či parašutistech, kteří navzdory smrtícímu nebezpečí bojovali všemi prostředky proti zlu. Největší část společnosti chtěla hlavně nějak žít, a to co možná nejvíce v klidu a "normálně", pokud to tak mohu říct. Byli ale také tací, kteří se nacistům rozhodli pomáhat a právě tito lidé by byli nebezpeční i pro vás. Pokud byste totiž žili v protektorátu Čechy a Morava, existovala by vysoká šance, že se buď přímo vy, stejně jako vaše rodina, dostanete na popraviště kvůli někomu, koho sami osobně znáte. Tento příspěvek tak bude věnován právě zrádcům a udavačům.

Ingredience:

Úspěšným kolaborantem se člověk může stát na základě několika situací. Tou první může být i jen obyčejná naivita. Právě víra, že se jedinec zapojí do spolupráce se stranou, u níž věří, že její cíle jsou ušlechtilé a pro vyšší dobro, je velmi nebezpečná. Navíc máte naprostou jistotu, že takového člověka jen těžko přesvědčíte, aby vás (stejně jako vaši rodinu) neudával, a nebo ušetřil váš život.

Druhým předpokladem pro zrození "kvalitního" kolaboranta bývá touha po moci. Ano, i takoví lidé v protektorátu žili a stejně jako dnešní doba, měla i ta tehdejší jedince, kteří chtěli nové politické situace a období strachu zneužít ve svůj prospěch, pro své obohacení či dokonce touhu zbavit se svých nepřátel. A co když někdo takový zná někoho, kdo je bohatší a daří se mu lépe? Ano, právě spolupráce s okupační mocí může pomoci vyřešit i tyto problémy, a to tím nejzvrácenějším způsobem. S tím se pojí ještě jedna možná ingredience, s níž jsme se asi každý z nás někdy v životě sám setkal - obyčejná lidská závist.

Čtvrtou ingrediencí, z níž mohlo gestapo "uvařit" nového konfidenta, je jedna zcela přirozená lidská emoce - strach. Pokud byste se tak báli o svou rodinu, mohla za vámi německá tajná policie přijít a dát vám nabídku, která se těžko odmítá: buď s gestapem budete spolupracovat, a nebo vaše rodina, případně vy, půjdete na smrt. A teď zcela upřímně, jak byste se rozhodli vy?

Udavači jsou mezi námi…

Představte si, že žijete v protektorátu Čechy a Morava. Vaše země je pod německou okupací a Němci kontrolují úplně vše. Stejně tak víte o všudypřítomném nebezpečí ze strany gestapa. Nemusíte být ani v odboji, abyste měli strach z těch, kteří jsou součástí vašeho života. Vzpomeňte si na svou rodinu, včetně vzdálených příbuzných. Vzpomeňte si na své spolužáky ve škole či kolegy v práci, stejně jako na sousedy a lidi, které pravidelně zdravíte ve vašem městě či obci. O kom z nich byste pod tvrdou totalitou mohli říct, že mu na 100 % důvěřujete? Celé to vlastně funguje úplně stejně, jako když by před vás předstoupil moderátor Vojta Kotek a prohlásil onu známou větu: "Mezi vámi jsou Zrádci!" Funguje paranoia a vy nevíte, komu můžete věřit.

Jak jsem již zmínil, mnoho lidí se před popravčí četu dostalo kvůli někomu, koho osobně znali. Například v Rokycanech žil penzista Václav Stehlík, který byl mezi prvními, kdo pomohl parašutistům Kubišovi a Gabčíkovi poté, co byli vysazeni v protektorátu. To proto, aby provedli atentát na Heydricha, což byl vlastně hlavní úkol operace Anthropoid. Odbojář Stehlík měl však zároveň rodinné spory se svým zetěm a ten po jedné hádce nahlásil na gestapo, že jeho tchán pomáhal parašutistům. Penzista, který dvěma parašutistům ze skupiny Anthropoid pomohl, byl zastřelen. Stejně tak je popravena i jeho celá rodina. A ačkoliv bychom to možná nečekali, byl zastřelen i onen zeť, který Václava Stehlíka udal.

Zajímavý případ udavačství je také ohledně sedmnáctiletého mladíka z Náchodu, který udával své středoškolské profesory. To vše proto, aby se jim pomstil za svůj špatný prospěch. A za co by vám v tomto případě mohla hrozit smrt? Například právě za to, co si tento mladý muž vymýšlel před gestapem - za schvalování atentátu na Heydricha (po 27. květnu 1942, kdy k útoku došlo) či například za poslech zahraničního (nepřátelského) rozhlasu. 

Udavači a spolupracovníci gestapa se však našli i mezi těmi, kdo odešli bojovat proti nacistům a vstoupili do zahraniční armády. Příkladem zrádce, s jehož jménem se většina z nás již někdy setkala, je KAREL ČURDA. Když se tento parašutista ze skupiny Out Distance objevil 16. června 1942 na gestapu s tím, že ví, kdo provedl atentát na Heydricha, začala tím jeho nová životní etapa. Tu odvážnou část, která trvala přes výcvik v Anglii a následný výsadek zpět do protektorátu, již definitivně uzavřel a nejspíš v zoufalé situaci začal spolupracovat s nacisty. Co se Čurdovi onoho dne honilo hlavou, pochopitelně nevíme. Gestapáci však po válce při výsleších vzpomínali na to, jak přišel mladý a vystrašený muž, který o sobě říkal, že je parašutista. Třásl se po celém těle a ptal se, co se stane jeho mamince. A právě (nejspíš) na základě strachu o své blízké Karel Čurda vyzradil jména a adresy těch, kdo byli zapojeni do odboje a kdo parašutistům, včetně samotného Karla Čurdy, pomáhali. Tito lidé byli brutálně mučeni a drtivá většina z nich poté i zavražděna. Mezi nimi byla také teprve čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, o níž brzy vyjde samostatný příspěvek. A právě vinou zrady Karla Čurdy (i když on sám o úkrytu nevěděl) bylo prozrazeno místo, kde se skrývalo sedm československých parašutistů po atentátu na Heydricha. Jejich poslední, byť nesmírně statečný, boj proběhl 18. června 1942.

Kolaborace na křídlech RAF

Zajímavý příklad spolupráce s nacisty se pojí se jménem AUGUSTIN PŘEUČIL. Jeho kolaborantství ho dostalo dokonce až na britské ostrovy, přímo do RAF (Royal Air Force). Úkolem Přeučila bylo získávat informace nejen o tom, jak se rozvíjí československý odboj v Polsku, kam odešla řada vojáků (a právě zde se, mimochodem, potkali již zmíněný Josef Gabčík a Jan Kubiš), ale také o cestách, jimiž se vojáci z bývalého Československa dostávají do zahraničních armád. Veškeré informace měl Augustin Přeučil zasílat na pražskou adresu, kde si je vždy převzalo gestapo. Dostal se až do Anglie, kde byl zařazen k letectvu. Přeučil byl ale problémový, nepatřil mezi dobré piloty a několikrát chyboval, což dokonce vedlo až k havárii. Vše i tak směřovalo k pokusu o splnění dalšího úkolu - ukrást novou stíhačku Hurricane Mk. II.

Přeučil k tomuto úkolu dostal příležitost v září 1941. Měl jej čekat cvičný let, který měl absolvovat s polským mladíkem, načež oba nasedli do letounů Hawcer Hurricane Mk. I (to tedy znamená, že Augustin Přeučil ukradl špatný typ letounu). Polskému pilotovi dokázal uletět a jeho let skončil v Belgii, kde nouzově přistál. Když mu zdejší vesničané chtěli pomoci, odvděčil se jim dost zvláštním způsobem - udal je! Jak se později sám pochlubil pražskému gestapu, dal zatknout francouzského venkovana, který mu chtěl dát svůj civilní oblek. 

Když se Augustin Přeučil vrátil zpět do Čech, pokračoval s gestapem v další spolupráci. Byl nasazen například také do gestapácké věznice v Terezíně, kde měl pro německou tajnou policii získávat informace. Jeho činnost tak do poslední chvíle znamenala blízkost smrti těm, kteří by se snad náhodou nechali oklamat a odhalit.

Jak skončili?

Rok 1945 přinesl konec druhé světové války, a stejně tak i konec nacistické moci nad českými zeměmi. Násilí však nezmizelo. Pro ty, kteří s nacisty spolupracovali, přišly těžké časy nejistoty a moc, kterou si mnozí z nich zajistili, byla pryč. Časy se zkrátka změnily.

K trestu smrti jsou po válce odsouzeni například bývalí výsadkáři Viliam Gerik či již zmíněný Karel Čurda. Mimochodem, oba muži byli popraveni ve stejný den, 29. dubna 1947, v pankrácké věznici. Přitom oba dnes mohli být hodnoceni jako hrdinové bojující proti nacistům. Oba ale selhali. Jejich příběhy nám však připomínají, že nikdo z nás nemůžeme s jistotou říci, že my sami bychom nikdy neselhali.

Jiní však nezapomněli na své udavačské "umění" z dob německé okupace a uchytili se i ve službách dalších režimů. Například JAROSLAV NACHTMANN, který začal se sovětskou KGB spolupracovat během věznění v gulagu. V šedesátých letech byl navrácen zpět do Československa, kde se o něj zajímala Státní bezpečnost. Ta jej po návratu oficiálně zatkla a Nachtmann se ujal příležitosti, aby s StB spolupracoval také. Jak předtím Sověti, tak i Češi v šedesátých letech využívali služeb člověka, který za druhé světové války patřil mezi výkonné úředníky gestapa v Praze a který se podílel například také na dopadení významného odbojáře Josefa Balabána - jednoho ze "Tří králů" (odbojové skupiny, kterou Balabán tvořil společně s Josefem Mašínem a Václavem Morávkem). Byl to mimo jiné také právě Jaroslav Nachtmann, kdo měl na starosti již zmíněného zrádce Karla Čurdu, jehož úkolem bylo infiltrovat se do dalších odbojových organizací, kterým se dosud stále dařilo nacistům škodit a také se před nimi úspěšně ukrývat. Poté ale přišel na scénu Karel Čurda…

Závěrem

Tento článek velmi zběžně představil jen několik málo zrádců a udavačů z mnoha, kteří nám mohou sloužit jako příklad toho, že protektorátní společnost nebyli pouze hrdinové. Jak jsem již zmínil na začátku příspěvku, většina lidí chtěla nějak přežít, a stejně tak si přála v rámci možností normální život pro své rodiny. Byla také řada těch, kteří se zapojili do odboje a nasazovali život nejen svůj, nýbrž i svých blízkých pro to, v co sami věřili. Stejně tak tu ale bylo procento těch, kdo chtěli mít moc, chtěli vyřešit svůj spor s někým a nebo dokonce skutečně věřili, že činí správnou věc. Mnozí z těchto lidí byli popraveni, jiní zůstali skryti a nebo dokonce sloužili i dalšímu režimu - tak, jak jen nejlépe dovedli a jak si to osvojili už za nacistické okupace. Jejich spolupráce tak nekončila pouze u nacistů, nýbrž klidně také u dalších zločineckých úřadů - ať už pod vedením Sovětů či Státní bezpečnosti.

Takže znovu…víme jistě, že někomu můžeme na 100 % věřit?

ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL:

• Vojtěch Kyncl: Děs dýchl do tváře - heydrichiáda a oběti pardubického Zámečku 1942. Historický ústav AV ČR a Památník Zámeček 2023.
• Jan Němeček, Daniela Němečková: Prototyp zrady. Epocha 2015.
• Jiří Padevět: Český bestiář. Academia 2024. 

Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)