Je dobré se bránit?

Bylo 24. února 2022, kdy jsme se probudili do zcela nové reality. Rusko po několika měsících lhaní o tom, že u ukrajinských hranic pořádá jen a pouze vojenské cvičení, zaútočilo na Ukrajinu. V Evropě tak vypukla válka a podle analytiků se jedná o největší a nejkrvavější konflikt na tomto kontinentu od druhé světové války. Asi všichni jsme ale zaznamenali řadu lidí, kteří v médiích, na demonstracích či sociálních sítích vyzývají, aby se Ukrajina přestala bránit a válku zbytečně neprodlužovala.

Je vlastně tedy vůbec dobré se bránit?

Vraťme se ale na pomyslné časové přímce o pár desítek let zpátky. Je rok 1938 a tehdejší Československo čelí velké hrozbě v podobě nacistického Německa. Není se čemu divit. Adolf Hitler totiž nedávno, v březnu, pohltil a připojil k Německu sousední Rakousko. A proč? Vůdce totiž prohlásil, že pokud by v Rakousku či Československu došlo k jakýmkoliv událostem, které by ohrožovaly zde žijící německé obyvatele, přijde jim Německo na pomoc. Pomoc tak v březnu 1938 skutečně přišla - v podobě obsazení Rakouska.

Léto a podzim toho roku však vypadají nebezpečně i pro Československo, kde dochází k čím dál větším nepokojům mezi Československem a německou menšinou, která žije převážně v pohraničí republiky. Právě nedávné události v Rakousku totiž vedly Němce žijící v českém pohraničí k přesvědčení, že vlastně budou také již brzy součástí Hitlerovy říše. Toho využije i německý politik žijící v československém pohraničí KONRÁD HENLEIN, který se s Hitlerem domluví na taktice, kterou bude strana SdP (Sudetendeutsche Partai - Sudetoněmecká strana) praktikovat vůči československé vládě - "požadovat pokaždé víc, než je vůbec možné splnit".

Konrád Henlein tak přichází s tzv. KARLOVARSKÝM PROGRAMEM. Ten má postupně více a více provokovat československou vládu s cílem jí vlastně donutit k tomu, aby proti sudetským Němcům vojensky zakročila.. A to by byla přesně ta chvíle, na kterou Henlein a spol. čekají, protože by tyto Němce "v ohrožení" mohl jít chránit přímo Hitler. Co je ale důležité zmínit? Henlein nehledal možnost jakékoliv dohody s Československem. Jak již bylo řečeno, vždycky chtěl prostě něco navíc a nikdy, už jen z podstaty věci, nemohl být spokojený. Ve zkratce, pokud se s vámi někdo domluvit nechce, nic s ním jednoduše nezmůžete.

ZKUSTE SE DOMLUVIT!

Zatímco se sudetští Němci, spolupracující s Hitlerem, snaží přímo v Československu vyvolat nepokoje, sleduje situaci v malé demokratické republice doslova celá Evropa. Je to totiž potenciální okamžik, kdy se do Evropy může vrátit válka - může být dokonce tak ničivá, jako ta, z níž se Evropa stále ještě oklepává (první světová válka).

Nebezpečí útoku se objeví již brzy. Je květen 1938 a u československých hranic se začínají shromažďovat němečtí vojáci a vojenská technika. Něco takového zkrátka představuje nebezpečí, byť stále potenciální. Vláda Československa tak vydává jasné stanovisko: "V případě útoku se budeme bránit!" V reakci na rostoucí nebezpečí ze strany Německa je tak vyhlášena MOBILIZACE (povolání do zbraně). Tehdy, v květnu 1938, je zatím jen částečná. Na tu plnohodnotnou si musíme ještě několik měsíců počkat.

Německo ale nakonec nezaútočí. Přesto byla mobilizace československé armády důležitým momentem, jelikož se ukázala vůle Čechoslováků bránit svou zemi před jakýmkoliv, klidně i mnohem silnějším, nepřítelem. I když k německému útoku nedojde, Adolf Hitler rozhodně nepřestává pracovat na tom, aby mnohem menší sousední stát definitivně zničil. Německá politika proti Československu je navíc čím dál agresivnější a nacisté prohlubují protičeské nálady, které mezi německými civilisty panují. Je přece potřeba, aby ke svému nepříteli cítili čistou a upřímnou nenávist.

***

Na situaci, která vznikla mezi Československem a agresivním Německem, se pochopitelně dívají také evropské mocnosti. Ty si ale válku rozhodně nepřejí a například Francie dává prezidentovi Edvardovi Benešovi jasně najevo, že v případě války Češi s francouzskou pomocí počítat nemohou. Je paradoxem, že Československo v roce 1938 právě s Francií spojuje spojenecká dohoda. Najednou jsou to ale Češi, kdo je v situaci, kdy by měli dělat ústupky, zatímco po Německu nikdo nic takového nepožaduje.

Jak Francie, tak i Velká Británie se totiž drží tzv. politiky APPEASEMENTU. To znamená, že se obě země snaží zabránit válce, ať už to stojí jakékoliv ústupky. Když to zjednoduším, je to jako kdybyste se snažili přimět agresivní stát, aby na nějakou jinou zemi neútočil a nerozpoutával válku. Snažili byste se o jakékoliv usmíření a splnili byste vše, co by agresor chtěl. Jak nám ale dějiny ukazují, tento postoj západních mocností v roce 1938 druhou světovou válku nejen neodvrátil, nýbrž jí vlastně přímo napomohl.

Co je mimochodem zajímavé, bylo to, že v očích mnohých britských politiků to bylo právě Československo, které bylo vlastně viníkem celé té nebezpečné situace - jednoduše tím, že Hitlerovi nedalo to, co chce. Jsou dokonce případy, kdy britský tisk otiskl vyjádření předních britských představitelů ukazující rozhořčení nad neústupností Čechoslováků v čele s prezidentem Benešem. V deníku Daily Mail tak například vyšel článek s názvem: "Keep Out of It!" (Držte se od toho dál!). Není překvapením, že Čechy v tomto příspěvku na stránkách britského deníku autor, kterým byl lord Rothermer, rozhodně nešetřil. Napadal Čechy za to, že zbytečně eskalují situaci, že chtějí válku a že se například jedná o umělý stát.

Teď si jen říkám…nepřipomíná nám to něco? 

BUDEME SE BRÁNIT!... NEBO NAKONEC NE?

Celá situace v roce 1938 je neskutečně složitá a pokud si o ní chcete přečíst více, zpracoval jsem ji podrobněji v článku MNICHOVSKÉ UDÁLOSTI. Ale ve zkratce: Hitler neustále stupňuje nátlak na Československo a v září pronese projev, v němž označuje Čechy jako agresory, kteří chtějí bombardovat německá města a utlačují Němce žijící na území republiky. Těchto 3, 5 milionu Němců podle Hitlera nezůstane bezbranných a opuštěných. Tento projev, který je přenášen rozhlasem, rozpoutá teror ze strany sudetských Němců vůči českým vojákům a civilnímu obyvatelstvu. Situace se vyostřuje a i když se také Britové snaží s Německem jakkoliv domluvit na uklidnění situace, Hitler chce stále víc. I když Britové a Francouzi dříve tlačili na Čechy, aby německé ultimátum přijali (a vzdali se tak území, kde žije minimálně 50 % německého obyvatelstva), teď už chápou, že Čechům zkrátka nemohou odmítat, aby se bránili.

Nakonec tak nadejde 23. ZÁŘÍ 1938 a československá vláda vyhlašuje VŠEOBECNOU MOBILIZACI. To znamená, že je do zbraně na obranu republiky povoláno až 1 250 000 vojáků! Je to vlastně neuvěřitelně dojemný okamžik, jelikož národ stojí při sobě a mladí kluci jsou hrdí na to, že mohou jít bránit svůj milovaný stát. Do obrany země se zapojí takřka celá společnost a vojáci, na nichž má obrana Československa stát, se uchýlí kromě jiného také do opevnění, které bylo pro tyto účely budováno. Pamětníci dokonce vzpomínají, že se jednalo o největší dny jejich života. Nyní už zbývá jen čekat, kdy Německo rozpoutá invazi.

Britský premiér Neville Chamberlain se ale znovu pokusil oslovit Hitlera, aby se přeci jen ještě nějak domluvili. Co se Hitlerovi zamlouvalo, bylo setkání zástupců Německa, Velké Británie, Francie a Itálie. Společně, za ujištění, že tento krok zabrání rozpoutání války, podepíší dokument, který dnes známe coby MNICHOVSKOU DOHODU. Tento text, který obere Československo o více než 40 000 km² vlastního území, československá vláda nakonec pod tlakem okolností přijímá.

"Bídáku Karle Čapku,
vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní? Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-žido-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!"

Jeden z anonymních dopisů Karlu Čapkovi, zdroj: https://dvojka.rozhlas.cz/bidaku-karle-capku-z-toho-dostanes-bilou-nemoc-tyhle-anonymy-ustvaly-capka-k-7461832

JE TEDY DOBRÉ SE BRÁNIT?

Pokud skutečně platí, že se z dějin můžeme poučit, slouží nám podzim 1938 jako ten nejlepší možný učební materiál. Ukazuje nám totiž příběh toho, jak to může dopadnout, když o nás někdo rozhodne, aby měl on sám klid. To vše v pohodě i za cenu, že obětuje agresorovi území cizího státu. Je to také příběh, který nám dobře ilustruje to, že pokud se agresor na mírovém řešení domluvit nechce, nic s tím neuděláme, i kdybychom se z toho měli zbláznit.

Události z 15. března 1939 a potom také 1. září stejného roku, nám mohou být příkladem toho, že se agresor skutečně nemusí spokojit jen s kusem získaného území a naopak si brzy může přijít pro další. Kde máme jistotu, že to tentokrát bude jinak? A nezapomínejme na to, že Hitler sám prohlašoval, že pohraničí Československa je jeho poslední územní požadavek. Byla to lež.

Není asi nikdo, kdo by si přál válku. Asi úplně každý si uvědomuje, že válka není nic jiného, než absolutní hrůza přinášející smrt a utrpení nejen vojákům, nýbrž také starcům, ženám a malým dětem. Stejně tak je naprosto pochopitelné, že jsme už z tři roky probíhající války na Ukrajině unavení, frustrovaní a nebo pociťujeme naprosto normální lidskou emoci - strach. Ani ten by ale neměl být důvodem, proč bychom měli rozhodovat o osudu někoho, kdo se chce bránit a chce zabránit agresorovi, aby zničil domovy a rodiny obránců. O tom, že útočící vojska Ruské federace nepřináší mír a pohodu, svědčí například šokující záběry z Buči a dalších míst, kde docházelo k týrání, znásilňování a vraždění nevinných civilistů včetně dětí.

Nezapomeňme také na slova britského premiéra Nevilla Chamberlaina, když společně se státníky Francie, Německa a Itálie na konci září 1938 rozhodli o osudu Československa, které se najednou nemohlo bránit. Vzpomeňme si na jeho slova, až budeme vyzývat někoho jiného, aby se vzdal a neprodlužoval zbytečně konflikt tím, že chce bránit sebe a svůj domov.

"Přináším mír pro naši dobu!"

ZDROJE, Z NICHŽ JSEM VYCHÁZEL: 

• Michal Stehlík a Martin Groman, Přepište dějiny (nejen) k maturitě, JOTA 2024.
• Michal Stehlík a Martin Groman, Přepište dějiny potřetí, JOTA 2023.
• Piotr M. Majewski, Kdy vypukne válka?, Academia 2023.
• Jiří Padevět, Kronika druhé republiky, Academia 2022.
• Dora Vrkič, In pursuit of stability in the New Europa: Czechoslovak and Yugoslav constitutional questions in British political discourse 1918 - 1939, University of Southampton 2023. (online odkaz: https://eprints.soton.ac.uk/485150/1/Thesis_Final_DV.pdf)

Za schválení použití mých fotografií bych touto cestou rád poděkoval PEVNOSTI DOBROŠOV.

Četlo se vám dobře, máte nějakou poznámku či dotaz? Nechte mi komentář :)